огн̑ь

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova огн̑ь. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova огн̑ь, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká огн̑ь v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově огн̑ь, najdete zde. Definice slova огн̑ь vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definiceогн̑ь, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *ògnjь; paradigma přízvuku (b)[1]; rod mužský; /i/-kmenová i /jo/-kmenová deklinace.

Srov. čes., slov. oheň; pol. ogień; hluž. woheń; dluž. hogeń; rus., ukr. ого́нь; bulh. о́гън; srbochorv. òganj; slovin. ógǝń.[2]

podstatné jméno

  • rod mužský
  • /jo/-kmenová i /i/-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum singulár duál plurál
nominativ огн̑ь
genitiv огнꙗ / огн̑и
dativ огню
akuzativ огн̑ь
vokativ огню
lokál огн̑и
instrumentál огнѥмь / огн̑ьмь

význam

  1. oheň
    • огн̑ь прѣдъ н̑имъ възгоритъ сѧ • и окрьстъ ѥго бѹрꙗ велиꙗ – Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho.
  2. horečka, zimnice
    • тъща жє симонова лєжаашє огнѥмь жєгома – Šimonova tchyně ležela v horečce.

související

poznámky

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden / Boston 2008. ISBN 978-90-04-15504-6. Heslo „*ogn̖ь“, s. 364.
  2. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Bd 2: L – Ssuda. Winter, Heidelberg 1954. ISBN 978-3-8253-0666-3. Heslo „ого́нь“, s. 252.