слъньцє

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova слъньцє. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova слъньцє, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká слъньцє v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově слъньцє, najdete zde. Definice slova слъньцє vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definiceслъньцє, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *sъ̏lnьce; paradigma přízvuku (c);[1] rod střední; jo-kmenová deklinace.

Srovnej staročeské slnce;[2] čes. slunce; slovenské slnce/slnko; polské słońce; hornolužickosrbské słónco; dluž. słyńco; ruské со́лнце; ukrajinské со́нце; bulharské слъ́нце; severomakedonské сонце; srbochorvatské sȗnce; slovinské sо̑lnсе.[3]

varianty

podstatné jméno

  • rod střední
  • jo-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum singulár duál plurál
nominativ слъньцє
genitiv слъньца
dativ слъньцѹ
akuzativ слъньцє
vokativ слъньцє
lokál слъньци
instrumentál слъньцємь

význam

  1. slunce
    • въ тъі дьни по скръби тои • слъньцє помрачитъ сѧ • и лѹна нє дастъ свѣта своѥго – Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři ...
    • слъньцє позна западъ свои – Slunce ví, kdy k západu se schýlit.

související

poznámky

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.