чѧдо

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova чѧдо. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova чѧдо, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká чѧдо v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově чѧдо, najdete zde. Definice slova чѧдо vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definiceчѧдо, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

staroslověnština

etymologie

Z praslov. *čędo; paradigma přízvuku (a);[1] rod mužský; o-kmenová deklinace.

Srov. stčes. čad/čád – "hoch, mladík", čada/čáda – "holka, děvče";[2] stpol. czędo – "dítě"; rus., ukr. ча́до – "dítě"; běl. чадо́ – "zlé dítě, tvrdohlavý člověk"; bulh. че́до – "dítě"; srbochorv. (arch.) čȅdo – "dítě".[3]

podstatné jméno

  • rod střední
  • o-kmenová deklinace

skloňování

Substantivum singulár duál plurál
nominativ чѧдо чѧдѣ чѧда
genitiv чѧда чѧдѹ чѧдъ
dativ чѧдѹ чѧдома чѧдомъ
akuzativ чѧдо чѧдѣ чѧда
vokativ чѧдо чѧдѣ чѧда
lokál чѧдѣ чѧдѹ чѧдѣхъ
instrumentál чѧдомь чѧдома чѧдъі

význam

  1. dítě; syn; potomek
    • ащє комѹ братръ ѹмьрєтъ имъі жєнѫ • и тъ бє-щ-ѧдъ ѹмьрєтъ – Zemře-li něčí bratr ženatý, ale bezdětný ...
    • чловѣкъ єтєръ имѣ дъвѣ чѧдѣ • и пришьдъ къ прьвѹѥмѹ рєчє • чѧдо иди дьньсь дѣлаи въ виноградѣ моѥмь – Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici!'
    • агарь бо ѥстъ сина гора • ѥжє въ аравии • прилагаѥтъ сѧ нъінѣшьн̑иимь иѥрѹсалимѣ • работаѥтъ бо съ чѧдъі своими – Hagar znamená horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi.
    • глагола ослаблѥнѹѥмѹ • чѧдо отъпѹщаѭтъ ти сѧ грѣси твои – Řekl ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy."
    • дастъ имъ власть чѧдомь божиѥмь бъіти – Dal jim moc stát se Božími dětmi.

srovnej

  1. дѣтищь, чѧдьцє; отрокъ, съінъ

poznámky

  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Academia, Praha 1970.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.