ѫтроба

Z praslov. *ǭtròba; paradigma přízvuku (a);^[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.

Srov. stčes. útroba – "útroby, vnitřnosti; srdce; mysl, myšlení, cit";^[2] čes. útroba; sloven. útroba – "útroby; děloha"; pol. wątroba – "játra"; hluž. wutroba – "útroby; srdce"; dluž. hutšoba – "srdce"; rus. утро́ба – "děloha; břicho"; ukr. утро́ба – "děloha"; srbochorv. ȕtroba – "střeva; děloha; útroby"; slovin. vȯ́troba – "útroby".^[3]

• rod ženský
• ā-kmenová deklinace

1. vnitřnosti; vnitřek; nitro, srdce
   • и облѣчє сѧ въ клѧтвѫ ꙗко въ ризѫ • и вънидє ꙗко вода въ ѫтробѫ ѥго – Zlořečení oblékal jak šaty; i proniklo mu nitrem jak voda.
   • облѣцѣтє сѧ ꙗко избьрани богѹ • свѧти и възлюблѥни • въ ѫтробѫ щєдротъ • и благость • и съмѣрєнѫ мѫдрость и кротость и трьпѣниѥ – Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
   • срьдьцє чисто съзижди въ мьнѣ божє • и дѹхъ правъ обнови въ ѫтробѣ моѥи – Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.
2. břicho, útroba
   • и съкръвєнъіихъ твоихъ испльни сѧ ѫтроба ихъ – Ty jsi jim ze svých zásob naplnil břicho.
3. mateřské lůno
   • єда можєтъ въторицєѭ въ ѫтробѫ вълѣсти матєрє своѥѩ и родити сѧ – Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.

1. отъ/из ѫтробъі – od narození
   • въ тєбѣ приврьжєнъ ѥсмь из ложєснъ • отъ ѫтробъі матєрє моѥѩ богъ мои ѥси тъі – Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh.

1. чрѣво
2. чрѣво
3. чрѣва, ложєсна

1. отъ/и чрѣва, отъ/из ложєснъ

• вънѫтрь
• ѫтробьнъ
• ѫтрь