Karviná

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova Karviná. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova Karviná, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká Karviná v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově Karviná, najdete zde. Definice slova Karviná vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definiceKarviná, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

čeština

výslovnost

dělení

  • Kar-vi-ná

etymologie

Dnešní město Karviná vzniklo roku 1948 sloučením samostatných obcí Fryštátu, Karviné, Darkova, Ráje a Starého Města v jeden územní celek nazvaný Karviná.[1] Původně samostatná ves Karviná je poprvé doložena k roku 1321,[2] kdy se vyskytuje česko-německá dvoujmennost (česky Karwin, německy Arnoldsdorf, „Arnoldova vesnice“).[2] V době rané kolonizace ovšem ve Slezsku nebyla česko-německá dvoujmennost ojedinělá.[2] Jméno Karviná je odvozeno od základu karv-, který je na českém území v této podobě unikátní (nejbližší srovnatelná podoba je severopolské nářeční karv, „vůl“).[2] Podoba karv- z praslovanského *korv- („kráva“) je starobylý hláskový relikt.[2] Přípona může být chápána buď jako -ina, pak by původní slovo bylo karvina („místo, kde se pasou krávy“) a mělo by se vlastně psát s krátkým a (Karvina).[2] Druhá možnost je, že přípona byla původně -inná, pak by jméno znamenalo „karvinná louka“ (tedy kraví pastvina) a správný dnešní zápis by měl být Karvinná.[2]

podstatné jméno

  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování

pád \ číslo jednotné množné
nominativ Karviná
genitiv Karviné
dativ Karviné
akuzativ Karvinou
vokativ Karviná
lokál Karviné
instrumentál Karvinou

význam

  1. město v Moravskoslezském kraji

související

poznámky

  1. Karviná - stručnou historií města, str. 6
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Ivan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. Slovník vybraných zeměpisných jmen s výkladem jejich původu a historického vývoje. 1. vyd. Praha : Mladá Fronta, 1982. 376 s. S. 142-143.

externí odkazy