Staročeské lhóta či lhota znamenalo „ulehčení, osvobození, volnost“ (od stejného základu jako lehký, tedy praslovanské *lьgъkъ původem v indoevropském *legu̯h-); vyvinulo se z něj dnešní lhůta.[1][2] Obyvatelé osad zakládaných v době vrcholné středověké kolonizace získávali po určitou dobu po založení vesnice výsadu osvobození od poplatků či jiných povinnosti vůči vrchnosti, tomuto období se říkalo právě lhóta či lhota a někdy se přeneslo i do názvu osady, případně vlastního jména obyvatel. Název je často doplněn o přívlastek, někdy odkazující k osobě zakladatele.
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | Lhota | Lhoty |
genitiv | Lhoty | Lhot |
dativ | Lhotě | Lhotám |
akuzativ | Lhotu | Lhoty |
vokativ | Lhoto | Lhoty |
lokál | Lhotě | Lhotách |
instrumentál | Lhotou | Lhotami |