Na této stránce se nacházejí jednotlivá vyjádření jazykové poradny oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR a poradny Asociace češtinářů. S těmito vyjádřeními lze za předpokladu největší opatrnosti pracovat jako se zdroji jednotlivých tvrzení.
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 2.3. 2009, 10:14
Ne všechna zájmena vokativní tvary mají. Vokativními tvary na někoho voláme, na někoho se obracíme, kdežto zájmeny ukazovacími, mezi něž výraz onen patří, na něhoho ukazujeme nebo odkazujeme, a proto u nich vokativ užít nejde. Ženská podoba zájmena onen, tj. ona, se skloňuje jako zájmeno ta: té - oné, tu - onu, tou - onou, takže - hypoteticky vzato - vokativní tvar ono by byl zcela nesystémový;
Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury – jazyková poradna
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 2.3. 2009, 10:14
číslo je kategorie mluvnická, vycházející z formy daného výrazu, nikoli z významu (např. výrazy jako skot, lidstvo, hmyz označují sice více jevů, ale jsou to podstatná jména čísla jednotného). Z gramatického hlediska jsou výrazy jeden/jedna, jedno, pět, deset tvary čísla jednotného, jedni/jedny/jedna, dva/dvě, tři, troje čísla množného;
Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury – jazyková poradna
Dovysvětlení:
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 2.3. 2009, 16:24
to, že výraz pět je singulár a výraz tři plurál, poznáme mj. ze spojení s přísudkem (tvar přísudku se musí shodovat s podmětem), např. zůstalo (jednotné číslo) nás pět, zůstali (množné číslo) jsme tři. U slova tři je to navíc zřejmé ze skloňování - v 7. pádě je tvar třemi; koncovka -mi je koncovka množného čísla.
Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury – jazyková poradna
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 20.4. 2009, 15:27
Vážený pane,
to, že u proprií nejsou v naší příručce uváděny plurálové tvary, neznamená, že by potenciálně nemohly být vytvořeny a užívány. Jeden z důvodů, proč plurálové tvary v příručce chybějí, byl nedostatek času při její tvorbě. Její vytvoření byl časově tak náročné, že jsme museli některé jazykové informace vypustit. Nenajdete tam např. ani vyskloňovaná přídavná jména, mnohá zájmena a číslovky. Slovník, který by uváděl všechny plurálové tvary vlastních jmen, neexistuje. Slovníky ale neuvádějí též plurálové tvary od většiny apelativ, maximálně jen problematické tvary, celá paradigmata bývají výjimkou.
S pozdravem
Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury - jazyková poradna
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 22.6. 2009, 14:31
Vážený pane,
primárně se stupňují ta příslovce, která jsou utvořena od jakostních přídavných jmen. Stejně jako se běžně nestupňují přídavná jména druhová (tj. odvozená příponou -ský), nestupňují se ani od nich odvozená příslovce. Pokud se v textu stupňované tvary vyskytnou, jsou příznakové.
S pozdravem
Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury - jazyková poradna
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 22.6. 2009, 14:54
Vážený pane,
od všech uvedených názvů (ewe, twi, zulu, slovio - pozn. red.) lze utvořit přídavná jména a z nich pak by teroeticky bylo možné utvořit podstatná jména označující názvy jazyků. Ne všechny názvy jazyků však mají jednotnou podobu, tj. příponu -ina. Např. od jména sánskrt lze odvodit přídavné jméno sánskrtský, ale sánskrtština se nepoužívá, na rozdíl např. od dvojice zulu - zuluština, ewe - eveština. Dotváření názvů pomocí přípony -ina tam, kde jsou vžité jiné podoby (viz Nový akademický slovník cizích slov, část Stručný přehled jazyků světa), nepovažujeme za účelné.
S pozdravem
Ivana Svobodová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury - jazyková poradna
Dotaz podal telefonicky Juandev
Slovník nemůže pojmout všechna užívaná slova. Slovníky tak nejsou kompletní.
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 31. 7. 2015, 19:30
Reagujeme na Vaši poznámku o náslovném n-/ň-, kterou jste formuloval v souvislosti s komentářem u hesla "jenž" v Internetové jazykové příručce. Podle výkladových slovníků češtiny nese slovo "náslovný" význam "jsoucí na začátku slova". Tento výklad naznačuje, že slovo "náslovný" ve své sémantice neobsahuje nic, co by se vztahovalo k módu jazyka (vyslovovaná vs. psaná podoba). Domníváme se proto, že nezáleží na tom, zda se v případě, o němž je řeč, užije "n-", nebo "ň-". Každá možnost akcentuje jiný způsob fungování/realizace slova (jeden jeho výslovnost, jeden jeho zápis). Je pravda, že v jazykovědné literatuře převažuje uvádění "ň-", jak ostatně sám píšete. Na druhou stranu např. v SSČ se uvádí "n-" – neobjevuje se tam sice přímo slovo "náslovný", ale z kontextu je jasné, že se popisuje stejný případ, pro jehož popis se v jiných zdrojích slovo "náslovný" užívá. V IJP byl zvolen způsob uplatněný v SSČ, tj. byl v ní kladen důraz právě na psanou podobu slova.
S pozdravem
Adam Kříž, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 19. 3. 2021, 15:15
Heslo intimčo do IJP neplánujeme zařadit. Nikoli proto, že jde o slovo nespisovné, expresivní (některá taková slova IJP obsahuje), ale proto, že je velmi okrajové. Důvodem pro zařazení slov, která nejsou obsažena ve slovnících spisovné češtiny nebo v Akademickém slovníku cizích slov, může být velmi vysoká frekvence v úzu (intimčo se v korpusu SYNv8 vyskytuje pouze 12x), případně ještě v kombinaci s problematickým skloňováním. V případě intimča však problém nevidíme, skloňovali bychom ho stejně jako Vy, tzn. systémově podle vzoru "město" (viz hesla lečo, pončo). Spor, který vedete, je velmi pravděpodobně způsoben tím, že s obecně málo frekventovaným slovem se ještě řidčeji setkáme v plurálu, a některé tvary proto mohou působit nezvykle.
S pozdravem
Anna Vrbová, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury
Dotaz podal Palu, zodpovězeno 4. 9. 2023, 6:07
Souhláska "ť", popř. slabika "tě" fungují v řadě spojení (dnes již v řadě případů archaických) ve významu "neboť", "vždyť", "totiž", "přece". V těchto spojovacích výrazech je toto"ť"/"tě" mimochodem obsaženo rovněž. Jistě si vybavíte Erbenovy verše ze Svatebních košil "a psi vyjí, vyjí divnou věc / že tě nablízku umrlec". Jde tu o vysvětlovací význam. Dotazované spojení "onť" by například ve větě "Onť nepřišel" tedy mělo význam "vždyť on nepřišel", popř. "on přece nepřišel". Tvar "onať se nevyskytuje v Českém národním korpusu; dohledat ho eventuálně v některém z historických slovníků či mluvnic češtiny je nad časové možnosti naší poradny. Tvar "onť" je potenciálně ohebný (onohoť dne pršelo), ale jde skutečně o jev naprosto archaický. Dodám ještě, že částice "iti" se podle etymologických slovníků vyskytovala ve staré indičtině ve významu "tak".
S pozdravem
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D., ASČ