Slovo je slovanského původu, etymologie ale není jednoznačná. Nejčastěji se uvádí význam „okrajové území“, přesněji jednotlivá krajní, hraniční knížectví Kyjevské Rusi. Další výklady hovoří v souvislosti s knížectvími o „ukrojených“, oddělených zemích. První doložené užití z roku 1187 pochází z Kyjevského letopisu, zachovaném v Ipaťjevském kodexu z 15. století, kde se hovoří o smrti perejaslavského knížete, jejž „Ukrajina bohatě oplakala.“[1]
V následujících staletích bylo slovo nadále používáno především v širokém významu krajních území, někdy též oblastí vnějších slovanskému osídlení, sousedních „ukrajin“.[2] Od 16. století se slovo objevuje i mimo slovanské písemné památky a v průběhu 17. století se začíná etablovat v evropské geografii; postupně začíná odkazovat k „území obývanému Ukrajinci.“ Označení Ukrajina bylo užíváno spíše v lidové řeči, zatímco polské, resp. ruské úřady používaly zpravidla označení Malá Rus, Malorusko (oproti Velké Rusi, tj. vlastnímu Rusku). Obyvatelé Ukrajiny bývali označováni zpravidla jako Malorusové či Rusíni; etnonymum Ukrajinec se objevuje přibližně od 18. století, plně se však prosadilo až koncem 19. století.
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | Ukrajina | Ukrajiny |
genitiv | Ukrajiny | Ukrajin |
dativ | Ukrajině | Ukrajinám |
akuzativ | Ukrajinu | Ukrajiny |
vokativ | Ukrajino | Ukrajiny |
lokál | Ukrajině | Ukrajinách |
instrumentál | Ukrajinou | Ukrajinami |