Vltava
Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova Vltava. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova Vltava, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká Vltava v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově Vltava, najdete zde. Definice slova Vltava vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definiceVltava, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.
čeština
výslovnost
dělení
- Vl-ta-va
etymologie
- Pochází ze starogermánského slovního spojení wilth- ahwa, „divoká, dravá voda“. Ahwa se v češtině změnila v příponu -ava.[p 1] Ve Fuldských análech z roku 872 je tento název doložen jako „Fuldaha“, v roce 1113 jako „Wultha“. V Kosmově kronice se roku 1125 poprvé objevuje v počeštěné podobě jako „Wlitaua“.[1]
podstatné jméno
- rod ženský
- vlastní jméno
skloňování
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | Vltava | Vltavy |
| genitiv | Vltavy | Vltav |
| dativ | Vltavě | Vltavám |
| akuzativ | Vltavu | Vltavy |
| vokativ | Vltavo | Vltavy |
| lokál | Vltavě | Vltavách |
| instrumentál | Vltavou | Vltavami |
* Plurálové tvary vlastních jmen jsou v podstatě vyloučené, protože vždy označují jednu věc. Jednu výjimku tvoří případy, kdy je jedno jméno přeneseno na základě společného rysu (např. rodu) na více objektů, jimž je pak společné stejné pojmenování (např. v Česku je více Nových Vsí a ve třídě Nováků). Druhou výjimku tvoří příznakové případy, kdy je rozšířen pojmenovávací rozsah pro využití vlastního jména ve funkci obecného jména (např. novodobí Rembrandtové nebo čestní Mirkové Dušínové). Pomnožná vlastní jména (především toponyma) se skloňují v těchto případech podle standardních pravidel skloňování pomnožných jmen (dvoje Tatry apod.). Více viz Příloha:Číslo vlastních jmen (čeština).[2]
význam
překlady
související
poznámky
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, . Heslo Vltava.
- ↑ SKÁLA, Emil. Jazykové dějiny Šumavy. In MAIDL, Václav. Znovuobjevené Šumava. 1. vyd. Klatovy : Okresní muzeum Klatovy, 1996. ISBN 80-900253-7-4. S. 15–16.
- ↑ PETR, Jan; KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan, a kolektiv. Mluvnice češtiny (2) Tvarosloví. 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 536 s. S. 348.
externí odkazy
Článek Vltava ve Wikipedii
