Wikislovník:Výslovnost/švédština

Následující tabulky slouží jen pro potřeby Wikislovníku. Podrobné informace naleznete na Wikipedii.

Dlouhé samohlásky

IPA	Příklad	Ukázka
ɑː	mat IPA:
uː	bot IPA:
ʉː	ful IPA:
oː	mål IPA:
eː	hel IPA:
iː	sil IPA:
yː	syl IPA:
ɛː	häl IPA:
øː	nöt IPA:

Krátké samohlásky

IPA	Příklad	Ukázka
a	matt IPA:
ʊ	bott IPA:
ɵ	full IPA:
ɔ	moll IPA:
ɪ	sill IPA:
ʏ	syll IPA:
ɛ	häll IPA:
ø	nött IPA:

Poznámky

1. Psané krátké <e> a <ä> se ve standardní švédštině a ve většině švédských nářečí vyslovují stejně: . Před /r/ se vyslovují otevřeně jako /. Podobně je před /r/ otevřenější výslovnost psaného <ö>: /. Otevřenější výslovnost se realizuje i při retroflexní asimilaci skupin /rd, rl, rn, rs, rt/ (viz dále).
2. Psané <o> se v dlouhé pozici obvykle vyslovuje , někdy však . V krátké pozici se většinou vyslovuje , někdy však také . Jednotná pravidla pro tuto výslovnost nejsou.

IPA	Příklad	Ukázka
p	pol IPA:
b	bok IPA:
t	tok IPA:
d	dop IPA:
k	kon IPA:
g	god IPA:
f	fot IPA:
v	våt IPA:
s	sot IPA:
ɧ	sjok IPA:
ɕ	kjol IPA:
j	jord IPA:
h	hot IPA:
r	rov IPA:
l	lov IPA:
m	mod IPA:
n	nod IPA:
ŋ	lång IPA:

Poznámky

1. Foném /ɧ/ (sje) se vyslovuje v různých oblastech různě. Výslovnost kolísá mezi a . Výslovnost jako české <š> není chybou.
2. Foném /ɕ/ se vyslovuje jako polské <ś> nebo <ć> . V českých přepisech se obvykle používá .
3. Ve skupinách /rd, rl, rn, rs, rt/ běžně (i když ne vždy) dochází ke splývání na retroflexní , jako např. ve slově jord ( jord^{? • info}). Výslovnost skupiny /rs/ se při asimilaci blíží polskému <sz>.

Výslovnost skupin odlišná od češtiny

Vztah mezi písmem a výslovností ve švédštině je poměrně pravidelný. Přesto jsou výjimky relativně časté. Je proto vhodné výslovnost neodhadovat, ale držet se při přepisu slovníků. V současnosti prodávané švédsko-české slovníky výslovnost neuvádějí. Uváděl ji Švédsko-český slovník autorů Koževnikové, Kejzlara a Frydicha, dvakrát vydaný v letech 1966 a 1970. Je možné využít internetový slovník Folkets lexikon, který je založený na slovníku Lexin, vytvořeném švédskou Jazykovou radou (Språkrådet). Ten však již není v současnosti veřejně přístupný.

Je však třeba mít na paměti, že uvedený slovník je tvořen především pro švédské uživatele, a proto uvádí přepis výslovnosti podle švédských zvyklostí:

Tzv. 2. intonace se ve slovníku vyznačuje dvojkou jako horním indexem v místě přízvuku.

Standardní výslovnost švédštiny není jednotná. Mohou se v ní uplatňovat regionální vlivy. Slovníky obvykle uvádějí středošvédský standard (Stockholm a okolí). Zvukové nahrávky proto nemusejí zcela odpovídat uváděnému přepisu.

• Článek Fonologie švédštiny ve Wikipedii