Z latinského absolutus (úplný, naprostý), trpného příčestí absolvere (zprostit), z ab- + solvere, tedy vlastně „oproštěný od všeho“.[1]
číslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní |
genitiv | absolutního | absolutního | absolutní | absolutního | absolutních | absolutních | absolutních | absolutních |
dativ | absolutnímu | absolutnímu | absolutní | absolutnímu | absolutním | absolutním | absolutním | absolutním |
akuzativ | absolutního | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní |
vokativ | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní | absolutní |
lokál | absolutním | absolutním | absolutní | absolutním | absolutních | absolutních | absolutních | absolutních |
instrumentál | absolutním | absolutním | absolutní | absolutním | absolutními | absolutními | absolutními | absolutními |
stupeň | tvar |
---|---|
pozitiv | absolutní |
komparativ | absolutnější |
superlativ | nejabsolutnější |