Slovo pochází ze starořeckého slova ἀνάβασις (anabasis), doslova „cesta vzhůru“, které označovalo expedice od mořského břehu do vnitrozemí. Do jiných jazyků se rozšířilo na základě stejnojmenného Xenofónova díla o výpravě 10 000 řeckých žoldnéřských vojáků do nástupnické války v Persii a zejména o jejich obtížné a dlouhé cestě zpět po prohrané bitvě u Kunax. Ta už vedla ve skutečnosti zpátky k pobřeží.
V rámci starořečtiny je ἀνάβασις složeninou předpony ἀνά (ana, „nahoru“) a podstatného jména βάσις (basis, „chůze“).
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | anabaze | anabaze |
genitiv | anabaze | anabazí |
dativ | anabazi | anabazím |
akuzativ | anabazi | anabaze |
vokativ | anabaze | anabaze |
lokál | anabazi | anabazích |
instrumentál | anabazí | anabazemi |