antécédent

• IPA:

• rod mužský

Vzniklo zpodstatněním příslušného adjektiva, viz níže.

1. (něčí osobní) minulost, dřívější chování
   • La Belgique, lorsqu’elle examine les demandes d'asile, vérifie les antécédents des personnes qui se présentent à elle via la police, le renseignement militaire et la Sûreté de l’État. – Když přezkoumává žádosti o azyl, Belgie prověřuje minulost osob, které jsou do ní uvedeny skrze policii, vojenské zpravodajství a úřad národní bezpečnosti.^[1]
2. (v matematice) první člen poměru ve výrazu
3. (v jazykovědě) antecedent, řídící výraz
   • Dans « Dieu qui voit tout », « Dieu » est l’antécédent de la proposition relative « Qui voit tout. ». – V klauzuli "bůh, který vše vidí" je slovo "Bůh" antecedentem vztažné věty "který vše vidí".^[2]

1. anamnèse, histoire
2. —
3. —

• antécédence
• précédent

• avoir de fâcheux antécédents

Z latinského antecēdēns, které vychází ze slovesa antecēdĕre, složeného z příslovce ante a slovesa cēdĕre. Srovnej např. praecedens, antedatovat apod.

1. (odborně) předcházející, předešlý, antecedentní, předchozí
   • les procédures antécedentes – předchozí procedury

1. précédent, antérieur

1. subséquent