banda

• IPA:

• ban-da

Odvozeno z latinského bandum a germánského banda — „prapor, praporec“, přes provensálštinu a francouzštinu, kde je doloženo ve 14. století. V češtině mělo původně neutrální význam „družina, houfec, kapela“; pejorativního zabarvení nabylo až v 18. století, zřejmě i pod vlivem slova bandita, které je však jiného původu.^[1]

• rod ženský

1. (pejorativně) skupina lidí na pokraji společnosti
   • Von udělal rast, shromáždil nás všechny jako kuřata kolem kvočny a začal nám vykládat: ‚Vy holomci, vy si vůbec nedovedete vážit, že mašírujete po zeměkouli, poněvadž jste taková nevzdělaná banda, že je to k blití, když se člověk na vás podívá, takhle vás nechat mašírovat po Slunci, kde člověk, kterej na naší bídný planetě má váhu šedesát kilo, váží přes sedumnáct set kilogramů, to byste chcípali, to by se vám to mašírovalo, kdybyste měli v teleti přes dvě stě osmdesát kilogramů, na tři metráky, a kvér by byl půldruhýho metrickýho centu těžkej. ‘^[2]
2. (lidově) skupina hudebníků, kapela
   • Bývávaly, bývávaly jiné, jiné časy, když učitel chodil s bandou a dělával basy.^[3]

1. tlupa

   • angličtina: gang
   • francouzština: bande ž, gang m
   • hebrejština: כְּנוּפְיָה ž
   • hornolužická srbština: cwólba ž
   • němčina: Bande ž, Clique ž
   • španělština: barra ž
2. hudební skupina

   • němčina: Band ž, Kapelle ž

1. tlupa, parta, gang
2. —

• bandita

• IPA:

1. třetí osoba singuláru indikativu času passé simple slovesa bander — obvázal(a); stál mu, postavil se mu
   • On lui banda la jambe et le bras lui remit, carabi, ti-ti carabi, to-to carabo – Obvázali mu nohu a přidělali paži, tralala^[4]
   • Il ne banda jamais plus mais n’en avait point honte... – Už se mu nepostavil, ale vůbec se za to nestyděl...

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, . Heslo banda.

• Téma Banda ve Wikicitátech