bič

Možná hledáte BIC.

• IPA: ,  bič^{? • info}
• (nářečně) IPA:

• bič

• (nářečně) bjič

• rod mužský neživotný

1. náčiní, tvořené tenkým řemenem připevněným k násadě sloužící k pohánění koní nebo dobytka
   • Marně lomcují opratě, bič bije vzduch, neuhodí tě, nemá tě, marně lomcují opratě, odkud odešel Bůh.
2. (zastarale, studentský slang) jednička (známka ve škole)
   • Ona je velká šprtna – měla na vysvědčení vždycky samé biče.

1. náčiní tvořené násadou a řemínkem

   • angličtina: whip
   • bulharština: бич m
   • čínština: 鞭子
   • dánština: pisk
   • esperanto: vipo
   • finština: piiska, ruoska
   • francouzština: fouet m
   • hebrejština: שׁוֹט m
   • italština: frusta ž, nerbo m
   • latina: flagellum s
   • maďarština: felhúzókötél
   • němčina: Peitsche ž
   • nizozemština: zweep
   • polština: bat m
   • portugalština: chicote m, açoite m
   • rumunština: bici
   • ruština: бич m
   • řečtina: μαστίγιο m
   • slovenština: bič m
   • slovinština: bič m
   • španělština: fusta ž, látigo ž
2. —

1. (knižně, zastarale) knuta, (zdrobněle) bičík
2. (neutrálně) jednička, samé (samé jedničky), (oblastně) jednotka

• bičový
• bičík
• bičovat
• bičař
• bičivka

• uplést si na sebe bič
• jako když bičem mrská
• cukr a bič
• bič boží
• malý dvůr a dlouhý bič
• (potřebovat) mít nad sebou bič

• Bič boží

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-. Heslo bič.

• Článek Bič ve Wikipedii
• Téma Bič ve Wikicitátech