Přejato z francouzského diplomate, jež bylo vytvořeno počátkem 19. století z adjektiva diplomatique podle předlohy aristocratique — aristocrate; diplomatique vzešlo z latinského diplomaticus, „týkající se dokumentů, textů, listin“, adjektiva odvozeného od substantiva diploma — „licence, listina“, z řeckého δίπλωμα diploma téhož významu, původně „papír přeložený vedví“, odvozeného z diploun — „přeložit napůl“, z diploos — „dvojitý, dvojnásobný“, složenin předpony di- „dvoj“ a kořene *pel- „skládat“.[1]
Substantivum | singulár | plurál |
---|---|---|
nominativ | dyplomata | dyplomaci |
genitiv | dyplomaty | dyplomatów |
dativ | dyplomacie | dyplomatom |
akuzativ | dyplomatę | dyplomatów |
instrumentál | dyplomatą | dyplomatami |
lokál | dyplomacie | dyplomatach |
vokativ | dyplomato | dyplomaci |