hradlař

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova hradlař. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova hradlař, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká hradlař v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově hradlař, najdete zde. Definice slova hradlař vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definicehradlař, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

čeština

výslovnost

dělení

  • hra-d-lař

podstatné jméno

  • rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo jednotné množné
nominativ hradlař hradlaři
genitiv hradlaře hradlařů
dativ hradlaři / hradlařovi hradlařům
akuzativ hradlaře hradlaře
vokativ hradlaři hradlaři
lokál hradlaři / hradlařovi hradlařích
instrumentál hradlařem hradlaři

význam

  1. ten, kdo v rámci svého zaměstnání obsluhuje hradlo
    • Na to přišel můj strýc, který čtyřicet let dělal práci na dráze, spouštěl a vytahoval šraňky a na hradle pak stavěl výměny, čtyřicet let pracoval jako hradlař a čtyřicet let tak jako já se na nic jiného netěšil, než že půjde do práce, tak v penzi nemohl bez hradla žít, a tak si ve sběru koupil starý hradlo ze zrušené stanice v pohraničí, odvezl si je na svou zahradu a postavil si boudu a do ní dal to samé hradlo, v jakém sloužil, a že měl kamarády strojvedoucí, taky na penzi, tak koupili ze šrotu maličkou lokomotivu, kterou na hutích tahali muldy a pajvánky, lokomotivku značky Ohrenstein a Koppel, koupili ze šrotu i kolejničky a tři pajvánky, a ve staré zahradě mezi stromy vinuli koleje a každou sobotu a neděli zatopili v lokomotivě a pak jezdili s tou mašinou značky Ohrenstein a Koppel a vozili odpoledne děti a potom k večeru pili pivo a zpívali a vozili se sami přiopilí v pajvánkách anebo stáli všichni na lokomotivě, vypadala ta lokomotiva s nimi jako socha říčního boha Nilu, ležící figura nahého krasavce posázená figurkama...[1]

související

poznámky

  1. HRABAL, Bohumil. Příliš hlučná samota. 1. vyd. Praha : Odeon, 1989. ISBN 80-207-0156-7. S. 25.