já nic, já muzikant

• IPA:

• já nic, já mu-zi-kant

• já nic, já muzikant

1. (přeneseně, familiárně, hanlivě, ironicky) neochota přijmout vlastní odpovědnost, nestatečný alibismus, nedůstojné vymlouvání se nebo jeho nositel, v očích mluvčího opovrženíhodný
   • Někdy reagujeme na pochvalu, případně na odmítnutí až příliš slušně a na flirtování zbytečně galantně. Předstíráme, že se nic nestalo, že se nás nic nedotklo, přestože krajně dotčeni jsme, a naopak se v situaci, kdy jsme očividně selhali, tváříme já nic, já muzikant. Nemá také smysl předstírat falešnou empatii či přátelství.^[1]
   • Ze zpravodajství se na nás zubí fotka ministra financí Stanjury s ručičkami vzhůru v obranném gestu, jako by říkal „já nic, já muzikant“ a ujišťuje ty poslední, kteří mu jsou ochotni věřit, že plánovaný schodek 295 dodržen bude.^[2]
   • No jo, jenže… Jenže on to vlastně nebyl jeho pes. A Čmelák, i když se tváří jako že nic, maximálně, že on muzikant a nikoliv Čmelák, dobře ví, čí ten pes je.^[3]

Někdy může být, podle situace, zájmeno "já" nahrazeno jiným zájmenem (ona, on, my).