Přes staročeštinu ze staroslověnského ѩти, které z předpokládaného praslovanského *ęti (které zřejmě z indoevropského *h₁em-). Infix "-m-" ve tvarech jako jmu je buďto západoslovanská inovace, nebo naopak svého druhu archaismus, návrat k praindoevropské formě. Srovnej např. polské jąć, ruské nářeční ять, latinské emere, sūmĕre podobných významů, dále např. české vzít či prémie.
| osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
| budoucí čas | jmu | jmeš | jme | jmeme | jmete | jmou |
| osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
|---|---|---|---|
| 2. | 1. | 2. | |
| jmi | jměme | jměte | |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
| činné | jal | jala | jalo | jali | jaly | jala |
| trpné | jat | jata | jato | jati | jaty | jata |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | |
|---|---|---|---|
| mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
| budoucí | jma | jmouc | jmouce |
| minulý | jav | javši | javše |