Slovo bylo vypůjčeno z některého starošvédského nářečí, pravděpodobně ze starogotlandského kaupungr, které ve staré švédštině odpovídá slovu köpunger a v současné švédštině slovu köping („městys“). Původně mělo finské slovo význam „tržiště“ nebo „místo s obchody“, neboť první finská města byla ve středověku zakládána na důležitých obchodních místech.[1] Finské slovo kauppa znamenající „obchod“ je rovněž starogermánského původu a souvisí s např. gotlandským kaup, německým Kauf a švédským köp.[2]
| skloňování podle vzoru risti | ||
|---|---|---|
| Substantivum | singulár | plurál |
| nominativ | kaupunki | kaupungit |
| genitiv | kaupungin | kaupunkien |
| akuzativ | kaupungin kaupunki |
kaupungit |
| partitiv | kaupunkia | kaupunkeja |
| essiv | kaupunkina | kaupunkeina |
| translativ | kaupungiksi | kaupungeiksi |
| inessiv | kaupungissa | kaupungeissa |
| elativ | kaupungista | kaupungeista |
| illativ | kaupunkiin | kaupunkeihin |
| adessiv | kaupungilla | kaupungeilla |
| ablativ | kaupungilta | kaupungeilta |
| allativ | kaupungille | kaupungeille |
| abessiv | kaupungitta | kaupungeitta |
| komitativ | — | kaupunkeine |
| instruktiv | — | kaupungein |