Pravděpodobně vychází ze sanskrtského मध्य ― střed, prostředek, střední část těla, srovnej např. pandžábské ਮੰਝ. Podle jiné hypotézy převzetím staroarménského մէջ — slabiny, břicho, vnitřek, střed. V obou těchto případech je původem předpokládané praindoevropské *médʰyos ― „středni, střed“, srovnej tedy, o trošku vzdáleněji, i např. latinské medius, starořecké μέσος či německé Mitte. Ještě podle jiné hypotézy vychází z (nedoloženého) indoárijského kořene *Hmáyźʰas, který z předpokládaného praindoevropského *h₃meyǵʰ-, obou označujících močení. Takto pak příbuzné např. se sanskrtským मेह — moč či latinským slovesem mingĕre — močit. Tedy orgán či část těla, kterou se močí.
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | mindž | mindža |
| vokativ | mindžije | mindžale |
| akuzativ | mindž | mindža |
| dativ | mindžake | mindženge |
| lokativ | mindžate | mindžende |
| instrumentál | mindžaha | mindženca |
| ablativ | mindžatar | mindžendar |
| genitiv | mindžakero mindžakeri mindžakere |
mindžengero mindžengeri mindžengere |