nimi

• IPA:
• (nářečně) IPA:

• ni-mi

• (nářečně) nima, níma, něma^[1]

• osobní

1. (po předložce) instrumentál množného čísla zájmena on
   • Pročež dal jednoho z nich, Jaromíra, vyklestiti, druhého pak, Oldřicha, kázal v lázni uškrtiti. Oba však utekli, a s nimi také máti jejich Ema, do Bavor k vévodovi Jindřichovi, potomnímu císaři.^[2]
2. (po předložce) instrumentál množného čísla zájmena ona
   • Slepice i kuřata běžely na hnojiště, kohout kráčel za nimi krokem rytířským.^[3]
3. (po předložce) instrumentál množného čísla zájmena ono
   • Co si tak stádo na tučné pastvě pochutnávalo, stahovala se mračna se všech stran a déšť hned s nimi.^[4]

• jimi

• ni-mi

Ze starofinského nimi, to z protougrofinského *nime (jméno). Může souviset s protoindoevropským *h₁nómn̥. Srovnej s finským nimi, livonským nim, sámským namma nebo maďarským név.

1. jméno (obecně)
2. (v jazykovědě) jméno

• nimetav
• nimisõna

• IPA:

• ni-mi

1. jméno
2. název

• nimellinen
• niminen
• nimetä, nimittää
• nimeltään
• nimittäin
• nimetön
• nimistö
• nimenomaan
• nimittäjä
• etunimi
• sukunimi
• nimipäivä
• nimikirjoitus
• nimikortti
• nimismies