Z polského oświęcimski, odvozeného od Oświęcim, to ze slovesa oświęcić.[1]
číslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | osvětimský | osvětimský | osvětimská | osvětimské | osvětimští | osvětimské | osvětimské | osvětimská |
genitiv | osvětimského | osvětimského | osvětimské | osvětimského | osvětimských | osvětimských | osvětimských | osvětimských |
dativ | osvětimskému | osvětimskému | osvětimské | osvětimskému | osvětimským | osvětimským | osvětimským | osvětimským |
akuzativ | osvětimského | osvětimský | osvětimskou | osvětimské | osvětimské | osvětimské | osvětimské | osvětimská |
vokativ | osvětimský | osvětimský | osvětimská | osvětimské | osvětimští | osvětimské | osvětimské | osvětimská |
lokál | osvětimském | osvětimském | osvětimské | osvětimském | osvětimských | osvětimských | osvětimských | osvětimských |
instrumentál | osvětimským | osvětimským | osvětimskou | osvětimským | osvětimskými | osvětimskými | osvětimskými | osvětimskými |