paničky

Možná hledáte páníčky nebo panický.

• IPA:

• pa-nič-ky

• rod ženský

1. akuzativ množného čísla substantiva panička
   • "A můžete mi klidně říkat Ludvo. Vážně se mi moc líbíte. Nezmizíme někam? Mám rád vdané paničky, už vědí, jak na to."^[1]
2. genitiv jednotného čísla substantiva panička
   • Měl by sis ale upravit svůj dojem o sobě, protože když na mě ceníš ty zažloutlé křivé zuby, nic to semnou nedělá, stejně jako tvůj zkažený dech, a to ještě nesmím zapomínat na pasové fotky tvé paničky a dětiček v náprsní tašce. Jediné, co je na tobě zajímavé, je tvoje černá kreditka.“^[2]
3. nominativ množného čísla substantiva panička
   • Babička, česká obdoba Anny Kareninové, se v mé fantazii nevrhá na pražském hlavním nádraží pod kola vlaku, což české, byť i trpce svými milenci zklamané dívky ani paničky nedělají, ale v doprovodu nového romanticky naladěného italského elegána a milence v cylindru a v šedé peleríně vstupuje do vagonu první třídy rychlíku Praha — Vídeň — Benátky a odjíždí ze zasněženého města vstříc velkým dobrodružstvím v krajině slunce^[3]
   • „Vidíš!“ zasmál se . „Tohle jsi potřebovala. Zjišťuju, že čerstvě rozvedené paničky v sobě skrývají určité napětí. Na jednu stranu jsou opatrné a syrové, ale na druhou stranu v sobě mají touhu po zničující fyzické vášni, aby vymetly pavučiny.“^[4]
4. vokativ množného čísla substantiva panička

• páníčka
• páníčkové
• páníčky