piraňa
čeština
výslovnost
- IPA:
dělení
- pi-ra-ňa
etymologie
Z portugalského piranha, které se dříve i v češtině psalo stejně, ale navádělo k špatné výslovnosti (v portugalštině se -nh- čte jako české ň).[1] Do portugalštiny se název dostal z jazyka brazilských indiánů Tupiů, přičemž existuje několik variant, z čeho mohlo být slovo odvozeno. The Oxford English Dictionary uvádí, že pochází z pira nya v jazyce tupi, varianty slova pira'ya, které má kromě označení ryby také význam „nůžky“[2] nebo „klepeto“.[3]
podstatné jméno
- rod ženský
skloňování
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | piraňa | pirani / piraně |
| genitiv | pirani / piraně | piraň / piraní |
| dativ | pirani / piraně | piraňám / piraním |
| akuzativ | piraňu | pirani / piraně |
| vokativ | piraňo | pirani / piraně |
| lokál | pirani / piraně | piraňách / piraních |
| instrumentál | piraňou | piraňami / piraněmi |
Příručky a slovníky naznačují skloňování podle vzoru „žena“, podtypu „skica“.[4][1] Připouštějí však přechod mezi vzory žena a růže,[5] či přímo dubleta v 3. a 6. pádě jednotného čísla.[6]
Dle poznámek k nejnovějšímu vývoji jazyka se skutečně jeví tendence k přechodu ke vzoru růže[7] a článek Anny Černé z července 2007 v Naší řeči[8] v závěru k základnímu skloňování podle vzoru žena dokonce doporučuje dubleta pro vzor růže všude kromě 1., 4. a 5. pádu jednotného čísla.
význam
překlady
slovní spojení
poznámky
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, . Kapitola Jména se souhláskou -ň na konci tvarotvorného základu; typ vikuňa.
- ↑ 1,0 1,1 ŠLOSAR, Dušan. Jazyčník. 1. vyd. Praha : Horizont, 1985. Kapitola Piraňa, s. 49–50.
- ↑ The Oxford English Dictionary. Vol. VII. N–Poy. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Piranha“, s. 901.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „piraňa“, s. 467–468.
- ↑ KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „piraňa“, s. 623.
- ↑ Příruční mluvnice češtiny. Nakladatelství lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4. § 414, s. 257, 258.
- ↑ HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Česká mluvnice. 4. přepracované vydání. Státní pedagogické nakladatelství. Praha 1981. § 78, s. 150–151.
- ↑ ŠIMANDL, Josef. Morfologická problematika v jazykové poradně (3. část) : II. Naše řeč, 2000, roč. 83, čís. 4, s. 184. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ ČERNÁ, Anna. Piraňa. Naše řeč, 2007, roč. 90, čís. 3, s. 165–166. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
externí odkazy
Článek Piraňa ve Wikipedii
