Z německého Potentat se stejným významem, jež bylo přejato z francouzského potentat — vladař; to bylo odvozeno z obdobného výrazu středověké latiny potentatus. To je odvozeninou z kořene klasické latiny potens — „mocný, schopný, vládnoucí“, související i s podstatným jménem potentia — „síla, moc, vláda“.[1]
pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | potentát | potentáti / potentátové |
genitiv | potentáta | potentátů |
dativ | potentátovi / potentátu | potentátům |
akuzativ | potentáta | potentáty |
vokativ | potentátu | potentáti / potentátové |
lokál | potentátovi / potentátu | potentátech |
instrumentál | potentátem | potentáty |