putyka

• IPA:

• pu-ty-ka

Slovo se do češtiny dostalo přes německé Budike — „krámek, hospůdka; putyka“ z románských jazyků:

• italština - bottega (nářeční varianty též botiga, buttiga či puteka)
• francouzština - boutique
• španělština - bodega — „vinný sklep“.

Do románských jazyků proniklo přes latinské apothēca — „sklad, spižírna“ z řeckého ἀποθήκη (apothēkē) téhož významu, které je složeninou předpony ἀπο- (apo-) „stranou, mimo“ a θήκη (thēkē) — „nádoba“, obsahujícího předpokládaný praindoevropský kořen *dhe- „dát, položit“; apothēkē tedy lze vyložit jako „místo, kde se věci odkládají stranou.“^[1] Putyka má tak stejný původ jako slova butik a apatyka.^[2]

• rod ženský

1. (expresivně, hanlivě) nálevna nevalné úrovně
   • Opodál cikáni opřeli motyky, což bylo součástí pracovní taktiky, a dle své zaběhlé letité praktiky zapadli radostně do putyky.^[3]
   • »Marseillaisa« zvučela policejní kobkou, až pan Josef znepokojen přichvátal a zaťukal mi na dveře s otcovským napomenutím: »Nedělejte takovej rámus! tady nejste v putyce!«^[4]
   • Jenže já jsem pořád ještě neoplakal svou mladost a neutopil v Aszu tokaji ten svůj žal; jen jsem tak mávnul rukou jako Džingischán, že mně je všecko jedno, jen hrejte, cikáni; a co bylo dál, to už dobře nevím, ale když jsem k ránu vyšel před krčmu, byl takový mráz, že sníh skřípal a zvonil jako sklo, a před putykou stál ten Rusňák v bílých láptích, bílých gatích a bílém ovčím kožuchu.^[5]

1. nálevna

   • francouzština: taverne ž
   • němčina: Kneipe ž, Budike ž
   • polština: knajpa ž

1. knajpa

• putykář
• putyčka