Z praindoevropského základu *súpnos, *swépnos, *swópnos (sen), to z kořene *swep- (spát). Srovnej s lotyšskýn sapnis, сънъ ve staré církevní slovanštině, s latinským somnus (spánek, ochablost), starořeckým ὕπνος (spánek, smrt) a Ὕπνος, řeckým ύπνος a Ύπνος, sanskrt: स्वप्न ( - sen, spánek), hindským स्वप्न ( - sen, spánek), urdským سوپن ( - sen, spánek), staroanglickým swefn (sen), starosaským sweƀan, staronorským a islandským svefn, irským suan, norským søvn, švédským sömn, polským, českým a slovenským sen, běloruským, makedonským, ruským a ukrajinským сон, hornolužickosrbským són a j. Též odvozené hypnotikum a somnolence.
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | sãpnas | sapnaĩ |
| genitiv | sãpno | sapnų̃ |
| dativ | sãpnui | sapnáms |
| akuzativ | sãpną | sapnùs |
| instrumentál | sapnù | sapnaĩs |
| lokál | sapnè | sapnuosè |
| vokativ | sãpne | sapnaĩ |