sedět

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	sedím	sedíš	sedí	sedíme	sedíte	sedí

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	seď	seďme	seďte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	sedě	sedíc	sedíce

spočívat na něčem dolní částí trupu (člověk hýžděmi)
- Otec sedí v křesle.
- Slepice sedí na vejcích.
- Já sedím v teple na prdeli ve svý kanceláři, moje práce: informace, data v kalendáři... Já vyštudoval všechny školy s dobrým prospěchem, a stejně nevím, co tu dělám a kdo vlastně jsem^[1]
(hovorově) mít nějakou funkci
- sedět ve správní radě
(hovorově) být pevně usazen, být stabilní
- Brýle mu sedí na nose.
- Auto dobře sedí v zatáčkách.
(hovorově) hodit se, vyhovovat, zapadat do odkrývané pravdy
- Ta funkce mu opravdu sedí.
- Jak ten příměr sedí? Jak to junior podal? Brusel je něco jako Hitler, my něco jako Židé vybíraní a nakládaní do transportů smrti. Tohle sedí? Ne, to opravdu, ale opravdu nesedí.^[2]
- Ta sukně ti sedí.
- Nějak mi to nesedlo
- Ta tvoje teorie sedí!
(slangově) odpykávat ve vězení trest odnětí svobody
- Seděl deset let za vraždu.
utiskovat, utlačovat
- Prokurátor mu seděl za krkem.
- Sedni si mu za krk!