slout

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova slout. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova slout, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká slout v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově slout, najdete zde. Definice slova slout vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definiceslout, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

čeština

výslovnost

dělení

  • slout

sloveso

  • dokonavé

časování

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas sluji / (archaicky) slovu sluješ / (archaicky) sloveš sluje / (archaicky) slove slujeme / (archaicky) sloveme slujete / (archaicky) slovete slují / (archaicky) slovou
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
sluj slujme slujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné slul / (archaicky) sloul slula / (archaicky) sloula slulo / (archaicky) sloulo sluli / (archaicky) slouli sluly / (archaicky) slouly slula / (archaicky) sloula
trpné slut sluta sluto sluti sluty sluta
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný sluje / (archaicky) slova slujíc / (archaicky) slovouc slujíce / (archaicky) slovouce

význam

  1. (knižně, zastarale) jmenovat se, nazývat se
    • Za časův Balbínových latina ovšem ještě slouti mohla jazykem celé Evropy, neboť tehdáž ještě spisy učené většinou psáváno v jazyku latinském.[1]
    • Tu nalezli u břehu prázdný člun, do něhož ihned usedli, a Zuzana, tak slula ta lazebnice, veslovala zase na druhý břeh.[2]
  2. (knižně) být známý, proslulý
    • Slunce se usmálo růžovými lícemi na Lichnici, která za časů tehdejších slula hradem velkým a bohatým.[3]

synonyma

  1. slynout
  2. slynout

související

poznámky

  1. Poznámka Emanuela Tonnera v díle Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého od Bohuslava Balbína
  2. Alois Jirásek: Staré pověsti české, O králi Václavovi IV.
  3. Josef Kajetán Tyl: Slečna Lichnická