věnovat

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	věnuji / (hovorově) věnuju	věnuješ	věnuje	věnujeme	věnujete	věnují / (hovorově) věnujou

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	věnuj	věnujme	věnujte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	věnuje	věnujíc	věnujíce

bezúplatně převádět či převést ze svého do cizího majetku
- Ve své závěti všechno své jmění věnuje na charitativní účely.
být výhradně určený
- Poslední místnost městského muzea je věnována současnosti obce.
dávat či dát k dispozici
- Veškeré svoje úsilí napříště věnovali udržování dobrých vzájemných vztahů.
- Tam se seznámila se svým budoucím manželem, mladíkem s poetickými sklony, který v té době už končil studia; otevřeně pohrdal veškerou komercí a konzumním způsobem života a především pracovním zaměřením jejího táty, a když zjistil, že už není jenom polovinou poklidného páru, který rád poslouchá komorní hudbu a volný čas věnuje četbě kvalitní literatury, nýbrž otcem dvojčat, brzy shledal hlučně hektický provoz mladé domácnosti těžko snesitelným, zvlášť proto, že se v tom čase právě pokoušel dokončit svůj první román a bezpodmínečně potřeboval mít kolem sebe klid a ticho, a obvinil Nancy, že tu pohromu ještě zhoršuje, když mu ustavičně vyčítá, že jí soustavně komplikuje plnění mateřských povinností.^[1]
obrazně připisovat či připsat (knihu) na znamení úcty či vděku
- Paní Eleonoře hraběnce z Kounic ve vší úctě věnuje Božena Němcová.

↑ Philip ROTH: Jako každý člověk, z angličtiny přeložil Miroslav JINDRA, Praha 2009