zelení

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova zelení. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova zelení, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká zelení v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově zelení, najdete zde. Definice slova zelení vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definicezelení, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

Možná hledáte zeleni, želeni nebo želení.

čeština

výslovnost

dělení

  • ze-le-ní

podstatné jméno (1)

  • rod střední

skloňování

pád \ číslo jednotné množné
nominativ zelení zelení
genitiv zelení zelení
dativ zelení zelením
akuzativ zelení zelení
vokativ zelení zelení
lokál zelení zeleních
instrumentál zelením zeleními

význam

  1. (archaicky) zeleň
    • Velké štíhlé palmy pnuly se do výše, slunce činilo je téměř průhlednými, a pod nimi vyrůstalo husté zelení i zářily květiny, červené jako plamen, žluté jako jantar a bílé jako čerstvě napadaný sníh.[1]

podstatné jméno (2)

  • rod ženský

význam

  1. instrumentál jednotného čísla podstatného jména zeleň
    • Jednoho rána se probudíte a uvidíte stromy zelení pokryté.[2]
  2. genitiv množného čísla podstatného jména zeleň

podstatné jméno (3)

  • rod mužský životný
  • zpodstatnělé přídavné jméno

význam

  1. nominativ množného čísla podstatného jména zelený
    • Zelení se probojovali do sněmovny poprvé.
  2. vokativ množného čísla podstatného jména zelený

přídavné jméno

  • tvrdé

význam

  1. nominativ množného čísla mužského životného rodu přídavného jména zelený
    • Z druhé strany černý hlouček tajných, takoví zavalití, kapsy napuchlé revolverem; pak modří železničáři, nevelcí a houževnatí, potom zelení hajní, čahouni šlašití a vousatí, tváří rudých jako paprika.[3]
  2. vokativ množného čísla mužského životného rodu přídavného jména zelený

poznámky

  1. Hans Christian Andersen: Chrobák, v překladu J. J. Stankovského
  2. František Hrnčíř: Dva pavouci
  3. Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy