(viz výklad u žemaitštiny)
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | žemaitis | žemaičiai |
| genitiv | žemaičio | žemaičių |
| dativ | žemaičiui | žemaičiams |
| akuzativ | žemaitį | žemaičius |
| instrumentál | žemaičiu | žemaičiais |
| lokál | žemaityje | žemaičiuose |
| vokativ | žemaiti | žemaičiai |
Název etnika žemaitis je odvozeno od slova žemė (země, v obou významech: jak politické území, příponou -aitis - obyvatel zeměpisného objektu, naznačeného v první části slova; tak z významu půda, grunt, pozemky, příponou -ietis (později upravenou do "pohodlnějšího" tvaru -aitis) nebo přímo -aitis - vlastník země, pozemků. Za "plnoprávné" "občany" byli dříve považováni (a patřičně pojmenováni), pouze ti, kteří mohli uživit sebe, svou rodinu/rod a ještě přispět vládci (například koňmi, zemědělskou produkcí) na jeho výpravy. Tedy významově blízké slovu zeman. Ještě blíže je výklad: lidé této země[1].
| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | žemaitis | žemaitio | žemaitē |
| genitiv | žemaitė | žemaitiu | žemaitiu |
| dativ | žemaitiou | žemaitems | žemaitems |
| akuzativ | žemaiti | žemaitio | žemaitius |
| instrumentál | žemaitio | žemaitēs | žemaitēs |
| lokál | žemaitie | žemaitiūs | žemaitiūs |
| vokativ | žemaiti | žemaitio | žemaitē |