ἀποθνῄσκω

• (český:) apothné(i)skó

• IPA:

Utvořeno prefixem a inchoativní příponou od θν- neboli redukovaného stupně (umlautu) příslušného slovesa. Srovnej plný stupeň v některých neprézentních časech či např. novořecké πεθάνω či θάνατος, dále pak např. české euthanasie. Pokud jde o slovotvorbu, dále srovnej např. ἐπιμιμνήσκεσθαι.

• v prézentním kmeni thematické s počínavým infixem
• intranzitivní
• deponentní futurum

• infinitiv prézenta aktiva: ἀποθνῄσκειν
• indikativ futura: ἀποθανοῦμαι, mediopass. depon.
• indikativ aoristu aktiva: ἀπέθανον, inf. aor. akt.: ἀποθανεῖν
• perfektum aktivní: τέθνηκα (s reduplikací slabičnou, se ztrátou předpony)
• indikativ aoristu pasiva: ηὑρέθην, εὑρέθην, inf. aor. pass.: εὑρεθῆναι
• perfektum pasivní: ηὕρημαι, εὕρημαι (s reduplikací neslabičnou i zcela bez)
• imperativ aor. kmene: ἀπόθανε

1. umřít, umírat, zemřít
   • Ἀλλ” ούτοι, καίπερ όλιγάριθμοι, κατάπλεοι ὅμως αίματος ίδίου τε καί ξένου, απεκρίναντο όμοθυμαδόν· «Ἀποθανούμεθα ὐπὲρ τὴς »°Αγίας Σοφίας καί ὑπὲρ τοῦ Ἀθανασίου· ὴ τιμὴ πάντων ἐστί τιμιώτατον. – Ale oni, ač jich bylo jen málo, zalití krví vlastní i cizí, odpověděli jednomyslně: "Zemřeme za Svatou Boží Moudrost a za svatého Athanasia - vždyť je to něco nanejvýš čestného."^[1]
   • οὐχί λαΐς μέν τελευτῶς ἀπέθανε βινουμένη – nikoliv, říkáš, že nakonec zemřela při pohlavním styku, doslova "šoustajíc"^[2]
   • θανάτῳ ἀποθανούμεθα ὅτι θεὸν ἑωράκαμεν – zcela jistě zemřeme, neboť jsme spatřili Boha^[3] ( — doslova: "smrtí zemřeme" - semitismus)
2. být zabí(je)n, vlastně trpný rod od slovesa ἀποκτείνειν
   • ὥσπερ αὖ τοὐναντίον Ξέρξης αἰσθόμενος Ὦχον τὸν υἱὸν ἐπιβεβουλευκότα τοῖς ἀδελφοῖς ἀθυμήσας ἀπέθανε.'χαλεποὶ πόλεμοι γὰρ ἀδελφῶν', ὡς Εὐριπίδης εἴρηκεν. – Když se Artaxerxés dozvěděl, že Óchos nastražil léčku svým bratrům, žalem zemřel. Neboť, jak praví Euripídés, "rozbroje mezi bratry bývají vážné".^[4]

• θνήσιμος
• θάνατος