благодѣтел҄ь • (blagodětelʹĭ) m
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | благодѣтель blagodětelĭ |
благодѣтелꙗ blagodětelja |
благодѣтели blagoděteli |
genitive | благодѣтелꙗ blagodětelja |
благодѣтелю blagodětelju |
благодѣтель blagodětelĭ |
dative | благодѣтелю, благодѣтелеви blagodětelju, blagodětelevi |
благодѣтелема blagodětelema |
благодѣтелемъ blagodětelemŭ |
accusative | благодѣтель, благодѣтелꙗ blagodětelĭ, blagodětelja |
благодѣтелꙗ blagodětelja |
благодѣтелѧ blagodětelę |
instrumental | благодѣтелемь blagodětelemĭ |
благодѣтелема blagodětelema |
благодѣтели blagoděteli |
locative | благодѣтели blagoděteli |
благодѣтелю blagodětelju |
благодѣтелихъ blagodětelixŭ |
vocative | благодѣтелю blagodětelju |
благодѣтелꙗ blagodětelja |
благодѣтели blagoděteli |