вѣсть (věstĭ) + -ьникъ (-ĭnikŭ)
вѣстьникъ • (věstĭnikŭ) m
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | вѣстьникъ věstĭnikŭ |
вѣстьника věstĭnika |
вѣстьници věstĭnici |
genitive | вѣстьника věstĭnika |
вѣстьникоу věstĭniku |
вѣстьникъ věstĭnikŭ |
dative | вѣстьникоу věstĭniku |
вѣстьникома věstĭnikoma |
вѣстьникомъ věstĭnikomŭ |
accusative | вѣстьникъ věstĭnikŭ |
вѣстьника věstĭnika |
вѣстьникꙑ věstĭniky |
instrumental | вѣстьникомъ věstĭnikomŭ |
вѣстьникома věstĭnikoma |
вѣстьникꙑ věstĭniky |
locative | вѣстьницѣ věstĭnicě |
вѣстьникоу věstĭniku |
вѣстьницѣхъ věstĭnicěxŭ |
vocative | вѣстьниче věstĭniče |
вѣстьника věstĭnika |
вѣстьници věstĭnici |