From Proto-Slavic *kolęda, a borrowing from Latin kalendae.
колѧда • (kolęda) f
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | колѧда kolęda |
колѧдѣ kolędě |
колѧдꙑ kolędy |
genitive | колѧдꙑ kolędy |
колѧдоу kolędu |
колѧдъ kolędŭ |
dative | колѧдѣ kolędě |
колѧдама kolędama |
колѧдамъ kolędamŭ |
accusative | колѧдѫ kolędǫ |
колѧдѣ kolędě |
колѧдꙑ kolędy |
instrumental | колѧдоѭ kolędojǫ |
колѧдама kolędama |
колѧдами kolędami |
locative | колѧдѣ kolędě |
колѧдоу kolędu |
колѧдахъ kolędaxŭ |
vocative | колѧдо kolędo |
колѧдѣ kolędě |
колѧдꙑ kolędy |