копа́я (kopája, “to dig”) + -ач (-ač)
копа́ч • (kopáč) m
singular | plural | |
---|---|---|
indefinite | копа́ч kopáč |
копа́чи kopáči |
definite (subject form) |
копа́чът kopáčǎt |
копа́чите kopáčite |
definite (object form) |
копа́ча kopáča | |
vocative form | копа́чо kopáčo |
копа́чи kopáči |
From копа (kopa, “to dig”) + -ач (-ač).
копач • (kopač) m
singular | plural | |
---|---|---|
indefinite | копач (kopač) | копачи (kopači) |
definite unspecified | копачот (kopačot) | копачите (kopačite) |
definite proximal | копачов (kopačov) | копачиве (kopačive) |
definite distal | копачон (kopačon) | копачине (kopačine) |
vocative | копачу (kopaču) | копачи (kopači) |
count form | — | копача (kopača) |
ко̀па̄ч m (Latin spelling kòpāč)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | ко̀па̄ч | копачи |
genitive | копа́ча | копача |
dative | копачу | копачима |
accusative | копача | копаче |
vocative | копачу | копачи |
locative | копачу | копачима |
instrumental | копачем | копачима |