From парсь (parś, “pig, swine”) + пель (peľ, “ear”).
парсьпель • (parśpeľ)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | парсьпель parśpeľ |
парсьпельъёс parśpeľjos |
accusative | парсьпельез parśpeľjez |
парсьпельъёсыз parśpeľjosyz |
genitive | парсьпельлэн parśpeľlen |
парсьпельъёслэн parśpeľjoslen |
dative | парсьпельлы parśpeľly |
парсьпельъёслы parśpeľjosly |
ablative | парсьпельлэсь parśpeľleś |
парсьпельъёслэсь parśpeľjosleś |
instrumental | парсьпельен parśpeľjen |
парсьпельъёсын parśpeľjosyn |
abessive | парсьпельтэк parśpeľtek |
парсьпельъёстэк parśpeľjostek |
adverbial | парсьпелья parśpeľja |
парсьпельъёсъя parśpeľjosja |
inessive | парсьпельын parśpeľyn |
парсьпельъёсын parśpeľjosyn |
illative | парсьпелье parśpeľje |
парсьпельъёсы parśpeľjosy |
elative | парсьпельысь parśpeľyś |
парсьпельъёсысь parśpeľjosyś |
egressive | парсьпельысьен parśpeľyśjen |
парсьпельъёсысьен parśpeľjosyśjen |
terminative | парсьпельозь parśpeľoź |
парсьпельъёсозь parśpeľjosoź |
prolative | парсьпельетӥ parśpeľjeti |
парсьпельъёсытӥ parśpeľjosyti |
allative | парсьпельлань parśpeľlań |
парсьпельъёслань parśpeľjoslań |
|