From уя́ва (ujáva) + -ний (-nyj).
уя́вний • (ujávnyj) (adverb уя́вно, abstract noun уя́вність)
singular | plural | ||||
---|---|---|---|---|---|
masculine | neuter | feminine | |||
nominative | уя́вний ujávnyj |
уя́вне ujávne |
уя́вна ujávna |
уя́вні ujávni | |
genitive | уя́вного ujávnoho |
уя́вної ujávnoji |
уя́вних ujávnyx | ||
dative | уя́вному ujávnomu |
уя́вній ujávnij |
уя́вним ujávnym | ||
accusative | animate | уя́вного ujávnoho |
уя́вне ujávne |
уя́вну ujávnu |
уя́вних ujávnyx |
inanimate | уя́вний ujávnyj |
уя́вні ujávni | |||
instrumental | уя́вним ujávnym |
уя́вною ujávnoju |
уя́вними ujávnymy | ||
locative | уя́вному, уя́внім ujávnomu, ujávnim |
уя́вній ujávnij |
уя́вних ujávnyx | ||
vocative | уя́вний ujávnyj |
уя́вне ujávne |
уя́вна ujávna |
уя́вні ujávni |