From шор (šor, “middle, centre”) + кар (kar, “city”).
шоркар • (šorkar)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | шоркар šorkar |
шоркаръёс šorkarjos |
accusative | шоркарез šorkarez |
шоркаръёсыз šorkarjosyz |
genitive | шоркарлэн šorkarlen |
шоркаръёслэн šorkarjoslen |
dative | шоркарлы šorkarly |
шоркаръёслы šorkarjosly |
ablative | шоркарлэсь šorkarleś |
шоркаръёслэсь šorkarjosleś |
instrumental | шоркарен šorkaren |
шоркаръёсын šorkarjosyn |
abessive | шоркартэк šorkartek |
шоркаръёстэк šorkarjostek |
adverbial | шоркаръя šorkarja |
шоркаръёсъя šorkarjosja |
inessive | шоркарын šorkaryn |
шоркаръёсын šorkarjosyn |
illative | шоркаре šorkare |
шоркаръёсы šorkarjosy |
elative | шоркарысь šorkaryś |
шоркаръёсысь šorkarjosyś |
egressive | шоркарысьен šorkaryśjen |
шоркаръёсысьен šorkarjosyśjen |
terminative | шоркарозь šorkaroź |
шоркаръёсозь šorkarjosoź |
prolative | шоркаретӥ šorkareti |
шоркаръёсытӥ šorkarjosyti |
allative | шоркарлань šorkarlań |
шоркаръёслань šorkarjoslań |
|