From шор (šor, “middle, centre”) + муӵ (muč, “hummock, mound, island”).
шормуӵ • (šormuč)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | шормуӵ šormuč |
шормуӵъёс šormučjos |
accusative | шормуӵез šormučez |
шормуӵъёсыз šormučjosyz |
genitive | шормуӵлэн šormučlen |
шормуӵъёслэн šormučjoslen |
dative | шормуӵлы šormučly |
шормуӵъёслы šormučjosly |
ablative | шормуӵлэсь šormučleś |
шормуӵъёслэсь šormučjosleś |
instrumental | шормуӵен šormučen |
шормуӵъёсын šormučjosyn |
abessive | шормуӵтэк šormučtek |
шормуӵъёстэк šormučjostek |
adverbial | шормуӵъя šormučja |
шормуӵъёсъя šormučjosja |
inessive | шормуӵын šormučyn |
шормуӵъёсын šormučjosyn |
illative | шормуӵе šormuče |
шормуӵъёсы šormučjosy |
elative | шормуӵысь šormučyś |
шормуӵъёсысь šormučjosyś |
egressive | шормуӵысьен šormučyśjen |
шормуӵъёсысьен šormučjosyśjen |
terminative | шормуӵозь šormučoź |
шормуӵъёсозь šormučjosoź |
prolative | шормуӵетӥ šormučeti |
шормуӵъёсытӥ šormučjosyti |
allative | шормуӵлань šormučlań |
шормуӵъёслань šormučjoslań |
|