From காய் (kāy, “to heat, to bring to boil”) + -ச்சல் (-ccal).
காய்ச்சல் • (kāyccal)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | காய்ச்சல் kāyccal |
- |
vocative | காய்ச்சலே kāyccalē |
- |
accusative | காய்ச்சலை kāyccalai |
- |
dative | காய்ச்சலுக்கு kāyccalukku |
- |
benefactive | காய்ச்சலுக்காக kāyccalukkāka |
- |
genitive 1 | காய்ச்சலுடைய kāyccaluṭaiya |
- |
genitive 2 | காய்ச்சலின் kāyccaliṉ |
- |
locative 1 | காய்ச்சலில் kāyccalil |
- |
locative 2 | காய்ச்சலிடம் kāyccaliṭam |
- |
sociative 1 | காய்ச்சலோடு kāyccalōṭu |
- |
sociative 2 | காய்ச்சலுடன் kāyccaluṭaṉ |
- |
instrumental | காய்ச்சலால் kāyccalāl |
- |
ablative | காய்ச்சலிலிருந்து kāyccaliliruntu |
- |