král

Hello, you have come here looking for the meaning of the word král. In DICTIOUS you will not only get to know all the dictionary meanings for the word král, but we will also tell you about its etymology, its characteristics and you will know how to say král in singular and plural. Everything you need to know about the word král you have here. The definition of the word král will help you to be more precise and correct when speaking or writing your texts. Knowing the definition ofkrál, as well as those of other words, enriches your vocabulary and provides you with more and better linguistic resources.
See also: kral, Kral, Král, kráľ, and Kráľ

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech král, from Proto-Slavic *korľь which comes from Old High German Karl, name of the Frankish ruler Charlemagne.

Pronunciation

  • IPA(key):
  • audio(file)
  • Hyphenation: král
  • Rhymes: -aːl

Noun

král m anim (feminine královna, related adjective královský)

  1. king (male ruler)
  2. king (chess figure)
  3. king (playing card)

Declension

Declension of král (soft masculine animate)
singular plural
nominative král králové
genitive krále králů
dative královi, králi králům
accusative krále krále
vocative králi králové
locative královi, králi králích
instrumental králem králi

Derived terms

Descendants

  • → Russian: краль (kralʹ)
  • → Lower Sorbian: kral

See also

Chess pieces in Czech · šachové figurky (layout · text)
♚ ♛ ♜ ♝ ♞ ♟
král dáma, královna věž střelec jezdec, kůň pěšec
Playing cards in Czech · karty (layout · text)
eso dvojka trojka čtyřka pětka šestka sedmička
osmička devítka desítka kluk dáma král žolík
German playing cards in Czech · německé karty (layout · text)
sedmička osmička devítka desítka spodek svršek, filek král eso

References

  1. ^ "král" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, electronic version, Leda, 2007
  2. ^ Machek, Václav (1968) “král”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 289

Further reading

  • král in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • král in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • král in Internetová jazyková příručka

Old Czech

Alternative forms

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *korľь.

Pronunciation

  • IPA(key): (13th CE) /ˈkraːl/
  • IPA(key): (15th CE) /ˈkraːl/

Noun

král m pers

  1. king (male ruler)

Declension

Declension of král (soft o-stem)
singular dual plural
nominative král krále králi, kráľové
genitive krále kráľú kráľóv
dative kráľu, kráľovi kráľoma kráľóm
accusative krále krále krále
vocative kráľu krále králi, kráľové
locative kráľu, kráľovi kráľú králích
instrumental králem kráľoma králi
This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

Descendants

Further reading

Wikious
Boobota
Sagapedia