From rachotit (“to thunder, to rattle”) + -ivý.
rachotivý (comparative rachotivější, superlative nejrachotivější)
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | rachotivý | rachotivá | rachotivé | |
genitive | rachotivého | rachotivé | rachotivého | |
dative | rachotivému | rachotivé | rachotivému | |
accusative | rachotivého | rachotivý | rachotivou | rachotivé |
locative | rachotivém | rachotivé | rachotivém | |
instrumental | rachotivým | rachotivou | rachotivým | |
plural | ||||
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | rachotiví | rachotivé | rachotivá | |
genitive | rachotivých | |||
dative | rachotivým | |||
accusative | rachotivé | rachotivá | ||
locative | rachotivých | |||
instrumental | rachotivými |