Inherited from Old Czech rozhlásiti, from Proto-Slavic *orzgolsiti.
rozhlásit pf (imperfective rozhlašovat)
Infinitive | rozhlásit, rozhlásiti | Active adjective | rozhlásivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | rozhlášení | Passive adjective | rozhlášený |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | rozhlásím | rozhlásíme | — | rozhlasme, rozhlašme (coll.) |
2nd person | rozhlásíš | rozhlásíte | rozhlas, rozhlaš (coll.) |
rozhlaste, rozhlašte (coll.) |
3rd person | rozhlásí | rozhlásí | — | — |
The verb rozhlásit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | rozhlásil | rozhlásili | rozhlášen | rozhlášeni |
masculine inanimate | rozhlásily | rozhlášeny | ||
feminine | rozhlásila | rozhlášena | ||
neuter | rozhlásilo | rozhlásila | rozhlášeno | rozhlášena |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | rozhlásiv |
feminine + neuter singular | — | rozhlásivši |
plural | — | rozhlásivše |