Inherited from Old Czech statečný, from Proto-Slavic *statъčьnъ.
statečný (comparative statečnější, superlative nejstatečnější, adverb statečně)
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | statečný | statečná | statečné | |
genitive | statečného | statečné | statečného | |
dative | statečnému | statečné | statečnému | |
accusative | statečného | statečný | statečnou | statečné |
locative | statečném | statečné | statečném | |
instrumental | statečným | statečnou | statečným | |
plural | ||||
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | stateční | statečné | statečná | |
genitive | statečných | |||
dative | statečným | |||
accusative | statečné | statečná | ||
locative | statečných | |||
instrumental | statečnými |