From Proto-Slavic *avьnъ.
я́вен • (jáven) (adverb я́вно)
singular | plural | |||
---|---|---|---|---|
masculine | feminine | neuter | ||
indefinite | я́вен jáven |
я́вна jávna |
я́вно jávno |
я́вни jávni |
definite (subject form) |
я́вният jávnijat |
я́вната jávnata |
я́вното jávnoto |
я́вните jávnite |
definite (object form) |
я́вния jávnija |
singular | plural | |||
---|---|---|---|---|
masculine | feminine | neuter | ||
indefinite | по́-я́вен pó-jáven |
по́-я́вна pó-jávna |
по́-я́вно pó-jávno |
по́-я́вни pó-jávni |
definite (subject form) |
по́-я́вният pó-jávnijat |
по́-я́вната pó-jávnata |
по́-я́вното pó-jávnoto |
по́-я́вните pó-jávnite |
definite (object form) |
по́-я́вния pó-jávnija |
singular | plural | |||
---|---|---|---|---|
masculine | feminine | neuter | ||
indefinite | на́й-я́вен náj-jáven |
на́й-я́вна náj-jávna |
на́й-я́вно náj-jávno |
на́й-я́вни náj-jávni |
definite (subject form) |
на́й-я́вният náj-jávnijat |
на́й-я́вната náj-jávnata |
на́й-я́вното náj-jávnoto |
на́й-я́вните náj-jávnite |
definite (object form) |
на́й-я́вния náj-jávnija |
я́вен • (jáven)