From வெம் (vem, “white, pale”, from வெம்மை (vemmai, “whiteness”), compare வெண்மை (veṇmai)) + மணல் (maṇal, “sand”).
வெம்மணல் • (vemmaṇal)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | வெம்மணல் vemmaṇal |
- |
vocative | வெம்மணலே vemmaṇalē |
- |
accusative | வெம்மணலை vemmaṇalai |
- |
dative | வெம்மணலுக்கு vemmaṇalukku |
- |
benefactive | வெம்மணலுக்காக vemmaṇalukkāka |
- |
genitive 1 | வெம்மணலுடைய vemmaṇaluṭaiya |
- |
genitive 2 | வெம்மணலின் vemmaṇaliṉ |
- |
locative 1 | வெம்மணலில் vemmaṇalil |
- |
locative 2 | வெம்மணலிடம் vemmaṇaliṭam |
- |
sociative 1 | வெம்மணலோடு vemmaṇalōṭu |
- |
sociative 2 | வெம்மணலுடன் vemmaṇaluṭaṉ |
- |
instrumental | வெம்மணலால் vemmaṇalāl |
- |
ablative | வெம்மணலிலிருந்து vemmaṇaliliruntu |
- |