Conjugaison du verbe šláktet (infinif : šláktet).
| Indicatif | Conditionnel | Potentiel | Impératif | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Présent | Prétérit | Présent | Présent | Présent | |
| je | šlákten | šláktejin | šláktešin | šláktežan | šláktejehkon |
| tu | šláktet | šláktejit | šláktešit | šláktežat | šlákte |
| il/elle | šlákte | šláktii | šláktešii | šlákteža | šláktejehkos |
| nous deux | šláktejetne | šláktiime | šláktešeimme | šláktežetne | šláktejeahkku |
| vous deux | šláktebeahtti | šláktiide | šláktešeidde | šláktežeahppi | šláktejeahkki |
| ils/elles deux | šlákteba | šláktiiga | šláktešeigga | šláktežeaba | šláktejehkoska |
| nous | šláktet | šláktiimet | šláktešeimmet | šláktežat | šláktejehkot šláktejeahkkot |
| vous | šláktebehtet | šláktiidet | šláktešeiddet | šláktežehpet | šláktejehket |
| ils/elles | šláktejit | šlákteje šláktejedje |
šláktešedje | šláktežit | šláktejehkoset |
| thème négatif | šlákte | šlákten | šlákteše | šlákteš | šlákte |
| Participe passé | šlákten | ||||
| Abessif | šláktekeahttá | ||||
| Gérondif | šláktedettiin | ||||
| Nom d’action | šlákten | ||||